Pomník

Smutňe stojí pomník,
nad ostatky hrdiny,
zasadil jej hrobník,
do pusté planiny.

V poločase rozkladu,
vypráví svůj příběh,
o své pouti k pokladu,
když opouštel břeh.

"Dvanáctého pátý,
třináctsetšedesát čtyři.
Před námi poklad zlatý,
k němu koráb míří.

U ostrova již kotvíme,
mapa prozkoumaná,
na západ vyrážíme,
posádka pětičlenná.

Tmavá, temná jeskyně,
pohltí nás tam,
je to horší než tchýně,
bezpečí pouhý klam.

Větví se postupně v pět,
posádka přemýšlí...
a rozdělí se hned.

Já svou cestu jdu,
a úlek vystřídá strach.
Úlek byl z rozchodu,
ale ze samoty strach.

Tunel v jeskyni mění,
a poklad tu svítí,
dávno v zapomnění,
jak jarní kvítí.

Já jak hrdina se vracím,
a ostatní v zatracení,
já svou čest ztrácím,,
při klamném vyprávění.

'My šli stále vpřed,
když zaútočili vlci.
Všichni padli hned,
nebylo jim pomoci.

Já jediný hrdině stál,
proti přesile,
vlků se nebál,
při mé velké síle.

Když padl poslední,
já lesem šel dál,
než se rozední,
jako pardál.

Poklad jsem si vzal,
z temné jeskyně.
A teď jsem vážně král,
bohatší než v kině.'"

Smutně stojí pomník,
mad ostatky hrdiny,
zasadil jej hrobník,
do pusté planiny.