Tramvaj co uvízla na mělčině

U břehů nahá jako víla
snila
svůj veliký sen
a do vlasů déšť Smyl horké touhy
na řasách
Byla jako tramvaj
Taková labuť
mezi autobusy
plující tmou

Když ji našli Bylo už moc pozdě
Nespala Ale vypadalo to tak krásně
jako by ji právě někdo uložil
ke spánku
do věčných vln
zapomnění
jako báseň kterou si nikdo
už nepřečte

Možná právě vycházelo
slunce
...

Byla už bez dechu
jako asfalt
zaschlý
na křídlech
andělů

Možná právě vycházelo slunce
někde v oknech panelových
domů

nestačila se už ani
vyplakat
do tichých
dlaní