Nekonec

Dech tvůj já cítím vedle sebe,
tvá přítomnost ve snech mi nedá spát.
Mé srdce hřeje a současně zebe,
jak znovuzrozenou se stát.

Tma přiklání se k mému hněvu,
vulkán citů sálá mocný žár.
Já přimknutá jsem k jeho světu, k němu,
slova uvízla mi v hrdle, na rtech polibků zůstalo pár.

Myšlenky splývají mi v jednu,
proč touha tvá se ztartila tak prudce.
Já jednou zase vstanu, ode dna se zvednu,
však moje srdce ti stále leží v ruce.