Jak z toho ven?

Slzy se kutálí po tvářích,
mé tělo je schouleno v poštářích.
Vzlyky se dostaví ve vlnách,
měsíc se roztančí po stěnách.
Obličej schovám si do dlaní,
proč opět dýcháš jen pro ni.
Kolena schoulím si do klína,
mé srdce krvácí, uvadlá květina.
Postel, jak kolébka, houpá mě tiše,
mé prsty v křeči, noří se do plyše.
Touha mi rozdírá chodidla duše,
chováš se lhostejně, chováš se suše.
Ve tmě se rozhlížím, o co se opřít.
pocity dusí mě, já nechci umřít.
Slova co vybledla v hlavě mi víří,
do noci odletí poslední chmýří.
Svět plný lidí hrůzu mi nahání.
V nitru se stydím, co bolest zahání?