Temnota

Nečekám,
nehledám,
žiju,

připouštím tak trochu nudu,
připouštím málo života,
málo odhodlání, málo vzdoru,
přijdu si sama v tomhle temnu,
má to tak být ?!

Závidím naivitě, závidím hlouposti,
nesnáším uvědomnění, nesnáším bolesti.

Hledání v minulosti nic nezmění,
čas proudí, obličeje se mění,
tak to má být, to nezastavíš,
nejsi vyjímka !

Jsi střípek z rozsypaného skla,
jsi pírko ve větru, jsi zrnko z hlíny,
jsi jeden z milionu, tísíce a dál,
však pokud dýchám doufám, na to nezapomínám !

Snad není to tak špatný ?!