Pomíjivé

Máš pravdu, bylo to dokonalé
až příliš, nejspíš jsem jen blázen.
Vichřice všechny plody zralé
poházela hrubě na zem
a v niveč přišlo snažení.

Zbylo jen hořké trápení
v hnijících útrobách dužiny.
Vítr, ačkoli nevinný,
si tiše zanaříká
pro lhostejnost zahradníka,
co zapomněl plody očesat.

Chtěl by mu druhou šanci dát,
tak plody zrodí se znova.
Zčese je ruka zahradníkova?

Máš pravdu, bylo to dokonalé
až příliš, nejspíš jsem jen snílek.
Pod náporem Octomilek
se větve s plody prohíbaly,
až popraskaly, popadaly,
jen pahýl ční se v sadu.

Je cítit trpkou zradu
a dřevo tlící v trávě.
Nevinná půda lkavě
si tiše zanaříká
pro marnivost zahradníka,
co zapomněl strom svůj postříkat.

Chce mu třetí šanci dát,
tak strom se zrodí znova.
Smrt rychleji však umí hrát,
umírá duše zahradníkova.