Kdybych uměla čarovat

Kdybych tak čarovat uměla,
vrátila bych nás docela
až kamsi na začátek,
kde dobrodružství počínaly.
Tam, kde jsme neplakali
jak oči neviňátek.

Do dálek skrytých v loňském roku,
stopy všech předešlých kroků
nestačil smýt čas.
Naději opatruji jemně,
držím ji vroucně, avšak pevně,
je ve mně, v tobě, v nás.

Vzpomínkové kouzlo zvadlo,
když zadívám se na zrcadlo,
vidím jen pouhý stín.
Jak zvednout hráz, co těžce spadla?
Já neznám žádná zaříkadla,
já kouzlit neumím.

Možná jsme táhli příliš silně
a tvářili se neomylně,
až lanko povolilo.
Nechci jen smutně ruce složit,
chci všechnu sílu vynaložit,
aby to zas jak dřív bylo.

Kdybych tak čarovat uměla,
vrátila bych nás docela
až kamsi na začátek,
kde nás ideály hřály.
Tam, kde jsme se jen smáli,
jako ústa neviňátek...

.....jen o kus zpátky, na začátek.