Generační ideologie

Rodiče vylezou zachmuřeně z postele,
pustí si Jakuba Smolíka,
aby si připomněli,
ztracené sny…

Nám k snídani pak cpou krabici od mlíka..
Prázdnou..
Prej krize…
Jasně..

Nasednou do audiny,
odfrčí do „práce“….
my bez svačiny,
pěšky jdeme nacvičovat maturitní kreace..

Příjdou rozmrzelí,
že prej měli v práci k obědu zase zelí…..
Paroubkovláda jim pak zatíží hlavu do večera,
mezitím je stihne maximálně píchnout do prdele včela…
(to když se převalí na gauči na druhej bok)

To my, nikdy nebudeme stejní….
My se nepřestaneme rvát
za lepší zítřky…
budeme žít...(ne přežívat)..
od rána do večera s usměvem...
všechny bitvy ke šťasným kocům zdárně dovedem...
a s úspěchem!