Stará vypravěčka

Stará žena z dálné země
plahočí se ulicí.
Nese dávný příběh pro mě,
mošna voní skořicí.

Slova skládá,
píseň pěje...

Stará žena z dálné země
sedí tam, dívá se sem,
Ten příběh pro mě
řekne dřív než utečem.

Já znám ji,
ona zná je...

stará žena z dálné země
zpívá dál.
a příběh jenž kdysi byl pro mě
teď vítr rozfoukal.

Sedí za stolem,
dveře zamkla petlicí.

Stará žena z dálné země
čelo má již hořící.
Zapomněla příběh pro mě.
okno chrání ji před vánicí.

Už jen vzpomínám,
vidím to jako včera,
kdy tu píseň pěla,
stará žena tam seděla,
skládala slova ve věty.

To ta chvíle,
kdy znal jsem ji a ona je,
to studené závěje
a vítr píseň vzal.

Zavřela oči k věčnému spánku,
sestra klečí na klekánku
a já stojím dál.

Už stará žena z dálné země
nejde dlouhou ulicí.
Už žádný příběh, natož pro mě,
žádná mošna vonící.