Otisky

Smyčky se klikatí
esovitě nikam,
svádějí souboje
s vodou ve vaně...

Otisk na umyvadle
od sieny
přivádí k šílenství,
zrcadlo nad ním
a víry v odtoku
a vlasy v proudu,
co se namáčejí,
aby se z nich ta byrva smyla...

Bosýma nohama
vyklepávat morseovkou
do dřeva: "Siena! Siena!"
Bylo tam krásně.
Ale nejhezčí barvu
má český soumrak,
kdy šeď se mísí se zlatem
a králem stříbrným a zlatým
je mrak v dáli nad Jelenem.

A na vrších vane vítr
a karasi prchají zvednutou hladinou
pryč z rybníka
a kavky si skřípají po ránu do lidských uší...
A dvojoblouk šípkového houští
a kameny na cestě
jsou krásnější než bazilika v Ravenně...

Justiniáne, moulo,
proč nejsi vyobrazen
na dně potoka s karasy?

A proč jsou otisky mých prstů
na umyvadle
trvalejší než sny o velkých říších,
a souznění šupinek ryb
kouzelnější než mozaiky?