Se lžící napůl cesty

Na dně misky
uprostřed plátků zeleniny
uviděla...všechno

A zároveň
se lžící napůl cesty
vydala se
tam

Když přistála ve vzduchotěsnu
a odložila oční víčka
barvy se vyvalily

Tisícihlavé stádo okrů
rumělek
žlutí
malachitů
kobaltů
sien
a kostních černí
ji smetlo
a udupalo

Nebyla

Nebyla už tam
co byla dřív
Propadla se hluboko

Snad mezi pera starého gauče
snad mezi prsty cizích mužů
snad mezi koleje

Propadla se do mezičasu
kde ručičky hodin
skáčou jako blechy pod bičem drezéra

Zůstala nehybně trčet
zatím...

........................................................

Možná pak jednoduše dojí ten salát...a vrátí se.