Pád

Už nevím co psát,
snad bylo vše řečeno?
Měl bych se smát,
vždyť brzy shodím své břemeno.

Až Slunce zhasí svůj svit
a ptáci v křoví zalehnou,
já naleznu věčný klid
pro svou duši znavenou.

Těžké je žití,
leč umírání též.
Již první hvězda svítí
a vysoká je věž.

Jen jeden krůček,
jen jeden krok.
Slzí potůček,
vodky poslední lok.

Tak sbohem špinavý světe,
buď pozdravena smrti.
Zde beznaděj kvete,
zde jsou všichni krutí.

Co však bude dál,
neměl bych se bát?
Noční vítr vál
a mě čekal pád.