jarní rozjímání

Prázdninové rozjímaní

Jsem na procházce, teď musím dolem.
Prázdninové zvony zní.
Vidím motýla žlutého.
Vítr vane jarní štěstí.
Teď musím zahnout sem,
času nyní hodně mám.
A už jsem v sadu.

Když přemýšlím o všem kolem,
zdá se mi, že všichni blouzní.
Mají mě za někoho velkého a silného.
Zítra jim řeknu na náměstí,
že silný vůbec nejsem.
Jsem slaboch a odvahu nemám.
Já nechci být vpředu!

Já nejsem, nejsem Golem.
Nevím, jestli to tak vyzní,
Najděte si někoho jiného,
kdo zboří hradby jen pěstí.
Pak ho zavolejte sem.
Ptáte se, co to dělám?
Balím se, jedu domů.

Když půjde kolem,
nebuďte pyšní,
že znáte světa celého.
Nic dobrého to nevěstí.
Chraňte jen svou zem.
Tyto rady dávám vám.
A nelpěte na svém vzhledu.

Naposled projdu se vaším polem
kolem aleje vzrostlých višní.
Já nejsem z kraje stejného,
poznám věci nové, když budu mít štěstí.
Ztratím se, když půjdu lesem?
Dostanu se k vám?
Řekli, že potkám dědu.

Potkal jsem ho!
Řekl, že musím na rozcestí
pak rovně, za nosem.
Jako správný Honza buchtu mu dám
A taky trochu medu.