Zatoulané hračky..

Tam v dáli, kde lišky dávají dobrou noc,
v království pohádek,
kde bytosti kouzelné neznají vládu a moc,
tam,
jednou žila..

Malinká,
Zelenooká panenka
S červenými botičkami
A perličkami ve vlasech..

V zemi princezen a princů na bílých koních,
Měla převelice rolí,
Jednou bílá paní,
Někdy zas četla osudy z dlaní.

Neznala přetvářku,
Tu nanicovatou lhářku,
Měla svůj svět zabalený do hrášku..

...Rostla a rostla..

Princeznám rozbily se róby,
Princům zas umírali koně,
No, co bude? Co by..
Naráz žádná pohádková vůně?

Pak narodila se do reálného světa,
Kde světla z růží nekvetla.
Tam,
kde všechno tmavé se zdá být,
žádné zázraky, princezny a koně,
ba ani lišky nemluvily,
právě tam, kde už se nedá moc o tomhle všem
..snít.

Kam zatoulaly se její sny?
Kam založila své hračky?
Kam teď půjde,
….když začala poznávat….