Jinak pojatý příběh:)

Žila, byla jedna královská rodina.
Žili v malém království, které se jmenovalo Dolní Třtí.
Tato rodina měla čtyři princezny a jednoho prince.

Nejstarší se brzy provdala a do světa se vydala.
Druhá nejstarší jí za pár let následovala.

Prostřední princ se do ničeho nehrnul,
a stejně tak i nejmladší princezna.

Ale náš příběh se dnes bude točit okolo předposlední princezny
a jejím princovi.

V jiném království, v království Višňovém prostřední princ zbyl.
Nejstarší princ chvátal, aby se oženil. Tehdy už z něho král s malou princezničkou byl.
Ještě princ jednu sestru měl, ale tahle princezna měla na vdávání ještě čas.

Tak tedy:
Předposlední princezna ze Třtíckého království byla jako jediná se zlatýma vlasama, ale nebyla to Zlatovláska, to už je zase jiný příběh.

Ta naše mála, malinká princezna trochu rozcapené dítko bylo,
s modrýma očkama, andělskou tvářičkou a i dětskou baculatost mělo.

V jiném království, ve stejný čas,
žil princ a též zlatý měl vlas.

Ovšem žádný svatoušek to po pár letech nebyl,
z mešního vína se občas poblil.

Když však princezna do krásy vyrostla,
a na královské plesy chodila.

Narazila na prince, co zlatý vlas měl,
ale jen malou hubičku jít dát směl.

Léta utíkaly a jednoho dne se opět shledávaly.

Ovšem vážnější to byl už vztah.
Už to nebyl jen víkendový tah.

Ruce spletené v jednu, hlavy zakousnuté v sobě
,,Dej mi své srdce a já své dám Tobě".

a když krásný ten den tenkrát byl,
tak princ s princeznou v seníku skončil.

a že gumy tenkrát nebyly,
tak u oltáře skončili.

Z baculatého dítka královna se stala
Krále se zlatým vlasem si vzala.

Jenže válka všude hrozila,
krále vojna na válku naverbovala.

Královna doma pro krále plakala,
ovšem pod srdcem miminko nosila.

Za devět měsíců se jim narodila dcerunka,
dali jí jméno Verunka.

Verunky si ale král moc neužil,
jelikož u koňského pohonu ve válce sloužil.

A když se po půl roce z války vracel domů,
cesta pro něj byla velmi malá, páč vychlastal hodně rumu.

To bylo slávy, když se vrátil zpět,
radosti a radovánek bylo hned.

Když po pár letech museli rodnému království dáti sbohem,
Museli se rozloučit i se starým hradem.

a když se do jiného království stěhovali,
když na hranicích obědvali,

Měli docela dost velkou volnou chvilku,
tak vytvořili si malou Nikolku.

No měli další krásné miminko,
trvalo jen chvíli, než začala říkat tatínku a maminko.

a tak musel král začít pracovat,
začal vzácné kusy koní prodávat.

V novém zámku žili si šťastně se dvěma princeznami,
královna chtěla ještě k princeznám chlapečka,
ale král nevěděl, jak to bude s penízečkami,
ale chtěl určitě malého Radečka.

A tak pravil: ,,Až postavím si vlastní hrad, potom syna zplodím!"
Na to však švagr povídal:,,Než švagře postavíš, obávám se, že Tobě se už nepostaví!"

Však po pár letech zjevil se drak,
a z nového zámku je chtěl vyhnat.

A že království začal za své považovati
Král s královnou a s dětmi museli se znovu přestěhovati.

A tak král postavil si nový hrádek
a za pár let narodil se jim princ Radek.

Za tu dobu však uplynulo tolik let,
Nejstarší princezna pomalu už z hnízda mohla by vyletět.

Ta nejmladší na to ještě času mnoho má,
ještě jí toho svět moc dá.

A nejmladší princ Radeček,
je ještě miminko a má holý zadeček.

Zazvonil konec
a pohádky je konec,

reality teď nastal čas,
se skutečností seznámíme vás.

Co když však tento příběh není pohádka?
Co když se tento příběh točí okolo naší Jany a Radka?

Z krále zedník ve skutečnosti je,
z královny prodavačka co na nic si nehraje.

Místo hradu mají krásný domeček,
a v něm bydlí Radek, Jana, Verunka, Nikolka a Radeček.

A proč že jsme se tu dnes všichni sešli?
Protože před dvaceti lety Jana a Radek do manželského svazku vešli.

A aby důvodů na oslavu nebylo málo,
aby se vám o dnešku ještě hodně dlouho zdálo,

tak dnešní oslavu si hezky užijte
a na svojí čtyřicítku si pěkně připijte.

tak dohromady slavíte už 100 let,
to si žádá velkou pusu a to hned!

S námi třemi si nedělejte žádné starosti,
my do života ještě dáme vám mnoho radosti.

A z celosvětové krize si též nic neděláme,
my jako rodina držíme při sobě, my jí prdel nakopáme.

bohatství a majetek nejsou důležité věci,
jen láska, důvěra a rodina ta důležitá je přeci.

To co jsme chtěli říct bylo přečteno,
Myslím, že tím je snad všechno řečeno.

Že rádi vás máme a všechno nej vám přejem,
tak zvedáme číše a všichni na štěstí vám připijem!