Neuroníš ani slzu

Při plameni hořící svíčky,
slza protéká Ti mezi víčky,
stéká, stéká dolů po tváři
a pak Tvé srdce rozzáří.

Pak když další slzy roníš
a myslíš, že už neuvidíš,
něžně Ti setřu bolest z duše
a donesu Ti puget z růže.

Svět je přec krásný,
když Tvůj úsměv nachází,
ten co je tak jasný,
vždyť to díky němu
slunce denně vychází.

Neuroníš ani slzu,
budu vždy u Tebe,
přesto,
že bude pod bodem mrazu,
dostanu Tě do nebe...

... můj anděli!