andělé pláčou

Napospas vteřinám cítím se
Svíčku si rozžíhám, modlím se
„Pane, nemám slova, nemám hlas
Dávám se ti přesto napospas
Moje duše patří tobě
Nepoddávej jí nikdy zlobě
Hřeším a často říkám nesmysly
Však ty už víš, co mám na mysli
Teď potřebuji pomoc jen malou
Pomoz mi se naučit látku zameškanou
A taky ať zítra po škole to stihnu do obchodu
Koupím si tu halenku co mají vedle vchodu
Dej taky ať nemusím mýt nádobí a zametat
Chci se místo toho na televizi podívat
V tom slyším, něco zvonivého padlo na zem
Modlitby je konec rázem
Pokoj mi náhle celý svítí
Anděl! Ve vlasech má drobné kvítí
Pláče a jen beze slova stojí
Jde blíž a naše ruce spojí
Beze slov a přece si rozumíme
Co naše duše trápí teď už víme
Sedne si na postel a utře si slzy do mých dlaní
Obejmu ho a jen lehce se mi brání
Klesne rukou z mých zad
A lidským hlasem začne povídat
„Lidé trpí vlastní vinou
Pořád se honí za příčinou
Proč žít? Nechápou, že je to dar
Je to výzva, být šťastné dítě, rodič, pár“
„Nechápu proč to říkáš mě, nerozumím
Nevím jak ti pomoci nebo čím!“
„Celej den někoho poslouchám, těch pár ohraných vět
Mě nikdy nikdo neposlouchal, chtěl jsem to vyzkoušet
Dnes jsi se ptala svojí mámy kdo jsou andělé
Jsou to duše lidí, ale né celé
Nepamatují si hřích
Teda neměl bych
Ale já si vzpomněl,ublížil jsem ženě co jsem miloval
Poslední chvíle jejího života jsem své práci věnoval
Když umírala volala mé jméno, já nepřišel
Její hlas, smích ani krok víckrát neslyšel
Měla být andělem, ale než zemřela ještě mě proklela
Tím, bohužel tím zhřešila
To ona měla být andělem, být u svaté brány
Ona ale zemřela a sklízela mé rány.“
Pláče!
„Chtěl jsem se jen někomu svěřit
Vy celej den jen klejete, jak to můžete přežít“
Nemohu nic říct, jak mohu sama hájit národ
Má navíc pravdu. Dal snad někdo jed do našich vod
A my teď kráčíme vratkými kroky
A před anděly a Bohem ze sebe děláme cvoky?
„Važ si svého života i lidí v něm
Ať je jaký je, nikdy nesplní co po něm chcem
Je to stále život Boží dar
Užívej si ho ať nepřijde na zmar
Každé slovo co slyšíš je ti cestou
Ty si jdi, ať se ti jiní třeba vysmějou
Nesmíš žít jak ti řeknou jiní
Oni jsou už tou radou viní.“
Jeho slzy stále upadají do mé dlaně
Mihotají se tam jako plaché laně
„Jsi ještě slepě mladá máš duši dítěte
Vy děti toho však mnohem víc chápete.“
Vstal, v pohybu zkameněl a zmizel
Jeho rychlý odchod mě mrzel
Zbyly mi v dlani jeho slzy co skrýval za víčky
Schovala jsem si je do malé lahvičky
Slzy v lahvičce vyschly, už to tak bývá
I čistota v dětské duši ubývá
Myslela jsem, že andělé nepláčou, žijí klidem
Ale teď už vím, pláčou, protože nerozumí nenávisti, lidem
„Teď mohu modlitbu dokončit
Pane se svými sny se chci rozloučit
Naučím se, pane, sama
Lehká je náhle látka zameškaná
Obchod už mě taky netáhne
Je přeci jedno co si na sebe člověk natáhne
Umyju nádobí, zametu a uklidím
Je mi jedno, že televizi neuvidím
Jen jedno malé přání bych stále měla
Už nikdy nechci vidět plakat anděla
Amen.“