Staccato v půlových notách

Stíny tiše dýchaly
pod stonky pryskyřníků
snad aby nabíraly
vůni jedu
vůni smrtného zapomnění.

Malý drobný zlatohlávek
zlehka brkal
o křemínky
a ťapal ve vůni
žluté smrti
v tušení
že vznese se do pohříšna
kde svázán bude
opratí lásky
v kšírech zvonivých
plných stříbrného
třpytivého žalu.

Kdo najde kříže zlatohlávků
hřbitovy vonných úpolínů
ten ztratí se
v moři modrava
a jako larva rakevní
spočine na temeni dna
aby dal průchod vzlykotu
ztraceným slzám podzimním
a bude svázán
rdesnem fialovým
až sám
jeho barvu vyzíská
a tehdá duše odejde
do ráje žlutých pryskyřníků
kde spočine v křídlech
mrtvého Amora.