Sen o snu

Usnul jsem v ústí temných lesů,
kde měsíc tajemný spáli růže,
co jejich popel odvál vítr,
svěžím chladem mého vzlyku...

Přebděl jsem světlo svých hvězd,
což ony jediné vznášely mou duši k naplnění
a díky slunci, které mně vrátilo zpět...

Díky světlu plamenů,
mé srdce již umí snít,
díky záři úsvitu,
má duše může bdít...

Usnul jsem v náruči zrození,
kde své chladné teplo ukrývá,
co jehož dotek srdce ustálí,
šťastným výrazem trápením uspává...

Život byl mým snem,
co brány mi otevřel
s pekelným pohledem...

Již létám v tichu
klidném...
a sním pod černým
andělem...