Dívka v červených lodičkách

Venku už skoro bylo teplo
slunce prosvítalo jejími vlasy
spolehlivě
jako cigareta
na skládce
mrtvých
duší

bála se zeptat

v ruce ještě mačkala myšlenku
na zítra
jako papír
vtahovala do sebe
nový den
do plic
zakouřených volnou láskou
a uvězněnou svobodou
z dlouhých řas
a z toho zrcátka
co měla u vesty
a z té kytky
ve vlasech
co
už
se
rozhodla
nikdy
nevykvést

bála se zeptat
co bude potom

ještě byla nahá jako anděl
jako dopis
na rozloučenou
jako duše
sebevraha

a tak tam ležela najednou byla
moje
a byla vlastně všech
víla
co nikdy neměla
jméno
ležela v posteli kde shořela
jak sirka
nebyla poslední

bála se zeptat

koberec ještě voněl
tmou a moje kůže jejím tělem

poprvé jsem ji
uviděl

plakat
...

v kolenou a té mojí posteli
černé jako noc

bála se zeptat
...

jestli

ji

vlastně

miluju