Království snů

PS: nehledat v tom dejakou formu...

…dítě pláče a my nevíme co s tím, nevíme co si myslí, co žádá,
co potřebuje
a přeci se jejich matky snaží dát jim vše…

…dítě pláče a naříká
a my známe jen to poznání člověka,
jenž je naším jediným bohatstvím….

…dítě pláče a křičí ze všech sil,
…známe pouť a známe cíl…
a já prosím, nastal čas
jako nitky, jako tenký vlas…

…čas ten nejvzácnější,
kdy starci, ženy a drobotina lidí
žádá to jediné,jediné k čemu je potřeba míti cit,
ne vládnout a zastrašit.

Otevřít tu bránu z mlžných pěn,
přes, kterou nepronikne žádný sten.
Je silná a úder vrací,

je stejná jako skříňka hrací…
…vrací doby v ten nejkrásnější svět,
kdy radost jest pohledět
na sílu slov a mocných kouzel,
na chladný kov a šípů uzel.

Doby nejkrásnější v světě nejvzácnějším…

Brána se otevírá a k nám míří…
průvod, ...neříkej mi lháři.

Já vyprávět chci vám příběh,
který stal se tisíckrát,
jeho moc žije s tím, kdo jej zná…
stal se tisíckrát,
ale jeho lesk blednout se nevydá…
…já tisíckrát
a nejspíš i mnohem víc,
vyprávěl...

Jen měsíc mi tuto píseň pěl…
…a ty mocné brány,
nočními můrami…obehnány…
…otevřené vídal stále častěji.

Každý den a každou noc,
ten průvod…ten…jel mi na pomoc.
Kdy já dítě plačící…
…s mými slovy nechal usínat….

Ta dávná kouzla pohádkových příběhů….
…ta nekonečná síla jejich hrdinů…
zavřela oči do jitřních mrak…

To každé ptáče a každý pták…
…věděl, že až nastane chvíle…
…chvíle probuzení …
…kdy vše se změní…
…jen ta naše píle…jen snaha matek, otců…starců,
jenž v těch chvílích,
žili dávné legendy v plamenech ohňů krbu…

Já věřím a doufám snad…
ať každá země a každý stát,
…tisíckrát a ještě více …
zapálí ty staré svíce
a opráší desky těchto knih.

Jež znali jarní květ a zimní sníh,,
kdy starost nad starost, ale radost pohledět…
radil nám ať vstoupíme blíž…
v tu nejvzácnější skrýš.

*

Přikryj dítě peřinou
a nech mi radost jedinou…
…říct mu příběh…
…z těch dávných let…
…vzít ho tam a unášet…
…vázat z hřívy statných koní…
…ty slova a ta pohlazení…
…moci krásu mého světa spatřit…

...je to dar…
…jenž patří jenom těm…
…co nesou jej s úsměvem…
…co darují jej dál…
ach, já bych také spal.
…jenže já jsem pán a král …
…všeho v této zemi…
…každý je mi zaslíbený…

Zvládneš tedy nést mne s úsměvem,
ale neboj mé království je jen pouhý Sen.