Nadin dopis Puškinovi

Petrohrad 1825

Je to velká drzost, chtít Vám psát
místo bratra, který na cestách dlí právě.
Však tento dopis mi dlouho nedal spát,
a neustále bzučel v mojí hlavě.

Už měsíc ležel na stole ten list,
domácnost kolem něj pobíhala.
Byl v nebezpečí, myš ho mohla sníst,
a proto jsem ho jednou k sobě vzala.

Přečetla jsem to, největší má vina
jediným dechem, za pár chvil.
A ač Vám nejsem představena,
odpověď psát Jste mi stanovil.

Místo bratra tedy sama napsat zkusím,
věřte, znám ho lépe, než kdokoliv jiný,
a jak se píší verše odmala znát musím,
odpověď mi tedy žádný problém činí.

Petr si teď velmi dobře žije,
jezdí si po cestách, jako cikán vzdorný.
Ale zdá se mi, že příliš mnoho pije,
a lahvi bývá stále více dvorný.

Co se zdraví týče, musíte to znát,
trochu se nachladil, když v temných bytech sedí.
Jeho nosík zimu nemá rád,
a on to dodnes, jak je vidět, neví.

Váš návrat zpět potěší ho velmi,
však už mi hodně dlouho povídá:
„Jen, aby ho tam nesežraly šelmy,
vždyť víš, co jich kolem něho pobíhá.“

Doufám, že i on se brzy vrátí domů
a přiveze můj kufřík půjčený.
A ať není příliš blesků, hromů
za tento Váš dopis, jemu určený.

Noc už pokročila, docházejí listy,
tímto tedy končím dopis svůj.
A pokud si verši nejste jistý,
ať to za Vás řekne bratr můj.

Samozřejmě, že mu povím o dopise,
i o tom, který jsem Vám psala.
Nevím, možná pouze podiví se,
však já, abych radši na útěk se dala.

S úctou
Naděžda Vjazenská