Žalozpěv

Slunce navečer opodál stálo,
Slunci se malé dítko usmívalo.
Odlesa mračna hrála svou baladu,
Hnala domu každého pobudu.

A plakalo dřevo, plakalo potichu,
když do něj dřevorubci tloukli vespěchu.
Potoky černé krve stékaly do řeky,
Člověk, jež to spatřil, zdřevěněl navěky.

Hodně stromů stálo, tam u té vody,
A k mladému stromku kamenné šly schody.
Dvě bosé nohy matčiny na kamení stály,
a po tisíce oči její své dítko oplakaly.