zničený cit!!!

je to snad ještě mám tě ráda
nebo už jen čistá nenávist...

kdyby jsi tu nebyl myslíš
že by jsi mi chyběl...

uronila bych snad slzu
nebo by mi spadl kámen ze srdce...

nemohu říct, že je mi to jedno
protože se to ryje do srdce mého...

nenávist to snad není
ale je dost věcí co to snadno změní...

ať je to cokoli
snad jen zvýšený hlas
všechno se ve mě bouří zas...

když jen to slyším
tiše zas mlčím
ale uvnitř mě hlasitě kříčím...

avšak to nikdo neslyší
nikdo ani nic netuší...

už mě to přestává bavit
jen tak se o něco marně snažit...

každou minutu mě svírá strach,
ty mého citu jsi vrah!!!

citu, který tu kdysy byl,
teď už jen prach z něho zbyl...