Ta, co sídlí za mraky

Cigareta dohořívá,
na pokraji pláče,
naděje se víc nořívá
do křídel jak ptáče.

Navrací se pro útěchu
do rodného hnízda,
utíká zas pro potěchu,
vesele si hvízdá.

Dává lidem úsměvy,
ikdyž je to marné,
zpívá jim své nápěvy
rytířiny švarné.

Když hrajete na vojáky,
ty střílíš, ona si stojí.
Když ptáš se jí na majáky,
jen víš, že se jich bojí.

,,Spinkej,'' šeptá nočním ouškem
a do nosu váže kroužkem
stříbrnou nit snů.