Tabula Rasa - nepopsaný papír

Tabula rasa, já čistý papír mám,
vezmu si kouzla a do svitku je dám.
Na starý pergamen, vepíšu krásu,
zamíchám s roztomilostí, přidám svou lásku,
svá kouzla zpečetím, na papír dám,
tabula rasa, však bude krásně nám…

Tabula rasa, čistý papír s kouzly,
co přidat jen? Snad štěstí v nouzi?
Oči pronikavé, však laskavost skýtají,
lesy prastaré, jimiž šípy nepronikají.
Protáhlé tělo, krátká šedá srst,
instinkty lovce, povaha můz.
Kožíšek šedý, však hrubý dost,
ochrání před zimou, leč je i pro radost.
Tlapky ve sněhu, tisknou se tence,
však drápy veliké, rozseknou lehce.

Tabula rasa, už rýsuje se ona…
Kdo? Přec má sladká touha,
můj krásný sen, mé těžké trápení,
můj letní den, mé sladké mámení…
Však potřebuje dokreslit, můj zvláštní papír,
vlastnosti přidat, kouzla neztratit.

Tabula rasa, co přidat zbývá?
Už snad jen věrnost… A její síla?
Už snad jen touha… A její křehkost?
A co pak hbitost… A její rychlost?
Nakonec jen, po boku vlčice,
její druh a ochránce, který miluje velice.

Tabula rasa, papír je hotov,
předkládám svou kresbu… Tobě…
Vidíš svou podobu? Vidíš tam nás?
Tabula rasa, ten papír je náš…