Milane pochop !

Milane pochop !
Ty čekáš na mě a já?
Vracím se k mámě.
Čekáš,že přestanu hlásit,
čekáš,že budu hasit,
to co ty pálíš na popel,
ve mě se dusí v poslední chvíli.

Nespoléhej tolik na rodiče.
Mysli jednou na své klíče.

Víš co je to umění?
Víš co je to spoření?
Víš co je to síla duše?
Víš co je to plná nůše?

Nevíš nic a nechápeš.
A nikam se nedrápeš.

Jsi tak jednoduchý.
Prázdný.
V nutnosti hluchý.

Milane pochop má slova,
já nejsem ta moudrá sova.
A myslím to vážně,
mé city k Tobě
nejsou vždy vlažné.