Čekání

Stmívá se, už pozdní večer je,
já zaujímám hrdinského postoje.
Ticho mrazivé v hravosti mi brání
jen čekám, čekám na roztání.
Stydne mi už talíř s večeří
a ty? Nestojíš u dveří,
tvá maličkost dnes nepřichází
a ticho dál mne nelítostně mrazí.
Vyprávím svým stěnám žulovým,
jak přijdeš a zas budu jenom tvým.
Trhliny v těch stěnách se mi smějí:
Ty hlupáku, ty troubo s beznadějí!
Praská i má stěna srdeční,
stmívá se, je večer čtvrteční
a stále nejsi tu, v koši je večeře,
své ucho napnuté teď tisknu na dveře.
Mám ruce zpocené a zadržuji dech
a poslocuhám, zda nejdeš po schodech.
S každým zvukem stoupá vzrušení,
kde konec dnes ti je, chtěl bych mít tušení.
Snad není duše tvá, snad není vyzrálá,
má múzo toulavá, má múzo nestálá.
Už táhne na 12 a já se marně ptám,
proč dneska každý zůstávame sám.
Ty v neurčitu, já mezi stěnami
se dnem za zády a s nocí před námi.
Únava teď moje víčka tíží,
dnes nepřijdeš a půlnoc už se blíží.
Tak jako včera i dnes sám
v mrazivém tichu uléhám,
už na spánek je čas.
Tak třeba zítra....

....já budu čekat zas...