Pochyby

Chytíš mě, když budu padat?
Svou náruč nastav mi,
snad nebudeš se zdráhat
pro těžkost ze všech hříchů
spáchaných s ostychem
i bez ostychu.
Tvé dlaně mohou moje hříchy smýt
je přeci lidské odpustit...

Chytíš mě, když zapomenu jak se vlastně létá?
Já budu padat až za samý kraj světa.
Nad propastí svoje ruce pneš,
snad vydržíš, snad necukneš
před strachem, že se propadneš,
a když? Tak budem padat spolu
jak vesmírná tíha meteoru.
Své ruce sepneme a nebudem se bát
to pouto vzájemné bude nás dál hřát.

Chytíš mě, až se budu topit?
a s andělíčky oči vzhůru klopit?
Sehneš se a svou ruku mi dáš
snad vydržíš, snad odoláš
U dna bývá občas každý z nás
tak neváhej a vytáhni mne včas.
Snad nenecháš mne utopit
je přeci lidské zachránit.

Chytíš mne, když budu padat?
Svou náruč nastavíš,
snad nebudeš se zdráhat.
Chci věřit dlaním tvým...
Chytíš mě, když budu padat?
Proč jen ti nevěřím?