procházíš
v bordó šatech
chodbou nekonečna
vlníš boky
ladnými oblouky
vítr se prohání
tvými vlasy
odněkud někam
a prolíná
pavučinami po stěnách
s nehybnými pavouky...
Solitérka
osvětlená
aurou sebe sama
chvílemi překvapena
chladem kolem
ruce v kapsách
ukrývající tajemství
pod koženým kabátkem...
vcházím
ti v ústrety
z temného výklenku
oděn v černém smokingu
bílé košili
a květinovým motýlkem...
uchopeni chvílí
na malém
prostranství křižovatek
tancujem
mezi tóny kytary
proplouvajícími
mýdlovými bublinami
s palci otevřených dlaní
putujícími po zádech
načež skladba končí...
vím
musíš dál
jsi totiž...Svatá
a já jen
Persona non grata...
na památku
jsem políbil konečky
tvých prstů
blednu
a mizím s tmou
v tunelu zapomění....
Uchopeni na chvíli na malém prostranství křižovatek...
Kde ty obraty se rodí....ST! Takové, co ST plodí...
06.04.2009 21:20:00 | Veselý Drak
tak trochu nostalgická, nemýlím-li se. Ale ikdybych se mejlila, líbí, moc!
06.04.2009 20:40:00 | kikis
...bohužel,víc jak ST nedostaneš,ale je...je...je
...je excelentní,bohužel,lepší slovo neznám
05.04.2009 22:45:00 | WAYWARD