panika

ulice imaginárních básníků
s lahví v ruce a
s hlavou plnou nápadů

prázdná krabička cigaret
a na jazyku ne zrovna
milý slova

/láska se vždycky prokouše nejvíc do hloubky/

padame na kolena
bez energie
ztrácíme se ve vlastní
panice

kde je východ
kde je konec

rozklepaný ruce
těkavej pohled
droga v myšlence

nemůžeme se nadechnout
v davu
prý jsme rivalové
společnosti
a přitom
o to nám vůbec nejde

jde nám o to
stát si za tim
čemu věříme

hrozně ráda chodim přes koleje

v noci