Balada setkání

Kadeřavé oblaky
za zapadajícího Slunce
procházejíc se nebem.
Ve stínu kulisa loďky,
na průrvách jezera
se pohupujíc...
V zrcadle hladiny
spanilá líc,
ba víc nic...
-jaká to škoda-
Jen leknín v náruči
sněhobílý
dárkem od neznámé
...víly
Pádlem prohánějíc
se krami řas
pitvořil dřevený
stařík hlas
všemocnou kůrou
stáří času,
v srdci měl písni basu.
Vílin šat objímal
průrvy břehů,
rákos houpajíc...
Mladík však stále
nenachází něhu
usíná v náruči chladu
v lehu...
Plakajíc nesmírnou touhou
na vílu pouhou
v dně hlubin,
Za záře měsíce zapomněl
na její pohled,
rozhoupal kocábku
a na dno pohléd...
Za jejich polibku
lekníny labutěmi se staly
sněhově nevinnými,
za jejich spojení na nebi
vznikly
hvězdy jako důkaz
společných chvil...
Co člověk člověkem kdy byl....
Noc dala slib ve věrnost
setkání
ruka v ruce slíbila
Pokání...

-A začaly pršet hvězdy...

/Uzdravovat jizvy na duších
obnovavat Smysl vzpomínek,
poslouchat písně tichých ryb,
dodržovat Srdcem daný Slib/