Moje drama

Každý z nás je spisovatel.
Všichni si píšeme svůj život.
Neexistuje žádný Spasitel.
Má to řadu super výhod.

Píšu si moje vlastní drama.
Je to jen moje životní hra.
Vystupují v ní pouze lidé,
kteří mají něco do sebe.

Necpi se ke mně,
nemyslíš-li to upřímně.
Jestli jsi vážně na dně,
spolu se jistě zvedneme.

Jestli nejsi po mé chuti,
tak se s tebou bavit nechci.
Nechápu, co ti na tom vadí.
Je to tak normální, přeci.

Vždy si rád nechám poradit.
To zas jo.
Je ale na mě, chci-li to potvrdit.
Tak je to.

V mém životním dramatu,
pouštím představě uzdu.
Volně si běhá. Sem a tam.
Jedině tu neovládám.

Mě nezajímají banality.
Třeba to, kdo s kým spí.
Tohle jsou největší brutality,
které moje základy ničí.

Ať si dělá každý co chce.
Ať si každý svojí cestu určuje.
Ať mi nikdo na mojí cestu neplive.
Ať si každý tu svojí udržuje.

Chceš-li přesto vstoupit, klidně vstup.
Já ale rozhodnu, budeme-li spolu plout.
Ty mi můj svět takhle nabouráváš,
tak dokaž, že to v pořádku v hlavě máš.




Každý máme svůj svět,
kde se musíš rozhodnout hned.
Zdali si vezmeš fet,
či budeš jíst med.

Neopravuj chyby v mém dramatu,
i když tě do očí bijí.
Oni tam prostě patří.
Nekritizuj, utápím-li se v pravopisu.

Já si píši své životní dílo.
Já tam napsal první písmenko.
Ty si piš co jen chceš.
Ty si zase svůj žiješ.

Já již znám své hodnoty.
Jsou to moje nejcennější poklady.
Dotkneš-li se jich,
půjde po tobě mnich!

Ale ne jen tak ledajaký.
Mnich temný. Života vysávající.
Hajzlům vždy rád ubližující.
Jejich dotěrnost trestající.

Já se ho hodně bojím,
proto tvoje drama neřeším.
Sám sebe uspokojit stačím,
po více ani netoužím.