Romana

Princezno, s vlásky ze žlutého kovu,
proč skláníš,stále, hlavu směrem dolů?

Růženko, s ruměnými líčky,
nezamykej prosím ! Své srdce těmi klíčky.

Vílo, s vůlí víc jak vlídnou,
co pleť máš jako perličky, neskonale bílou.

Zůstávej ..

Na obzoru loděk malých,
na dosah těm dokonalých,
chvílí ..

Jako je .. když vysloví se písmena,
co byla tobě vražena..
nejen do uší..

....

Zlato je "R"yzí - jako srdce Tvé,
Bez podmínek pro blízké nekonečně "O"ddané.
"M"ilující bez výčitek, nenávist a záště.
"A"lergická na intriky, podvody a lháře.

"N"ekonečná pochopení, vlídnosti a citu,
jako "A"kord začinajíc v písni každou větu ..

...jsi začátkem - pokračujíc v nekonečný příběh..
V životě každého, kdo tě má rád..