Dobrou noc

Proč chodíváme spát,
když den se s nocí míjí?
Snad síly načerpat,
doplnit energii?
Svou unavenou tvář
tiskneme na polštář
a blažeností zavíráme víčka,
když noc nás ve svém klíně hýčká.

Proč chodíváme spát?
Důvody že známe?
A co když jiné jsou,
než my se domníváme?
Co když prostě chceme jenom snít
o věcích, které nemůžeme mít,
o věcích, které nejdou vrátit,
a věcích, které nechtěli jsme ztratit
a ztratili..
(...jen na chvíli...)
Vždyť přes den není čas
a v nocích touhy vyrojí se v nás,
tak bloumáme tou zvláštní krajinou,
kde přání, sny a touhy nehynou
a sníme o lidech, kteří jsou nám drazí
a o lásce, jenž chybí nám a schází.
O časech minulých, z nichž zbyly vzpomínky,
o vroucném objetí v náruči maminky,
která už tu není a po níž se nám stýská.
O budoucnosti, jež se zdá tak blízká,
a přesto vzdálena je více než se zdálo.
A sníme předlouho a někdy taky málo
a někdy bolavě a jindy s úsměvem,
než naše sny jsou roztříštěny dnem.

Proč chodíváme spát?
Když noc vystřídá den,
chcem v myšlenkách si hrát
a snít si, snít si jen?
Být v onom zajetí
těch světů marnivých
a stát se obětí
všech představ lákavých?

Proč chodíváme spát?
Chcem síly načerpat?
A možná ano, snad.
I já jdu tedy spát,
všem snům se odevzdat,
vždyť kouzelnou mají moc.
Tak přeju dobrou noc....