d.e.s.c.e.n.t.

V pozdních večerních zvucích
marně hledám cestu k tobě
neuvěřím dětskému smíchu a
pohledem mě znejistíš i zítra
Prozraď krásko, kdo jsi a
jak moc mě chceš ranit
nalij všechnu zlost do pěstí
a zatlač lokty do mých líců
Nepotřebuju se nadechnout,
když ucítím mladou vůni
uřežu si slabé kotníky a
doplazím se pro polibek

... a klidně mě nech plakat
ukousni můj drzý jazyk,
vyplivni ho psům a nařízni
má víčka rezavým nožem,
abych viděl tvůj úsměv třináctkrát...

Vždy mám co vydechnout a
poslat svou špatnost pryč
můžu tě tolikrát ochránit a
tolikrát můžeš říct, že nežiju

... a že utíkám jako malý kluk
tichem mlhavého rána
skrz falešnost do bolesti
měním výraz nemocného
bloudím včelištěm pocitů a
nepřeju si znovu probudit...

Zničilas mou naivní naději
s lehkostí jarního vánku
propusť mě ze své náruče,
abych už mohl usnout
Vždy mám co vydechnout
směrem k tvé něžné tváři
můžu tě tolikrát obdivovat a
tolikrát můžeš tvrdit, že lžu
Tenhle čas je tak smutný.