Ztracená duše

Ztracené jsou slzy v jarní bouřce
Protkané hloubkou chladné noci
Živote, proč chutnáš najednou tak hořce?
Proč každá chvíle má svůj pocit?

Ztracená je duše v zimním království
Posedlá touhou změnit svět
Živote, proč nacházíš se v zoufalství?
Proč každá růže nemá květ?

Ztracená je soudnost v tichoprázdnu
Popsaná řekou srdcervoucích vět
Živote, proč navracíš noc po ránu?
Proč každá chůze není let?

Ztratil ses a já Tě stále hledám
Procházím pustou pouští, světlem, tmou i Tvými přízraky
Temným démonům já tě, Lásko, nedám
Věřím v naději, lásku, světlo, věřím na zázraky

Ďábel tě uvěznil v temných krajinách
Do vlčích očí, do hlubokých jam
Najdi svou duši v prohnilých malinách
prosím,… když stůněš Ty, stůňu i já

Věčnosti, nebuď věčná!
Lásko, nebuď krutá!
Osude, buď Osudem!