Báseň (Ne) o nás dvou

Cítím se jako nahá
nahá přede všemi
a nejvíce sama před sebou
cítím se jako vězeň ve svém vlastním světě
a marně se snažím uniknout
ten pocit mrazí jako střípek ledu
popsat to jistě nedovedu
tak začnu tedy tmou
tma je něco co zakryje tvé viny
něco co ukryje tvou tvář
zkrášli, mnohdy ostudné činy
a mnohým ďáblům chrání jejich svatozář
ta tichá paní v černém hávu
je důvěrnici oddanou
tam na ulici děvče lehčích mravů
schová, když spěchá za tebou
chtěl jsi, abych ti dala báseň
ta báseň má být o nás dvou
žel na světě tak tomu bývá
a nikdo ti to nezazlívá
jsi ty a jsem i já
a nejsme jeden ale dva
jedno je jasné milování
jedná je důvěra a jedno přáni
jedno je bláznovství a jeden stesk
a jedna slza, její lesk
jedno jediné rozloučení ta slza na tvé tváři není
a brázdi jen tu mou, ta báseň není o nás dvou