konec

utíkám temnou ulicí za svitu lamp
ničemu nevěřím mám oči dokořán
svědomí řve řve pořád řve
je otázkou času než mě dostane
není prostor na výčitky musím běžet dál
nehodlám se litovat proč sem to udělal
lidi jsou svině a maj co jim patří
jen jsem pomoh´ světu co je na tom špatný
už jsem měl plný zuby přetvářek a sobectví
pokládám si otázky na který odpověď neumím
průser střídá průser
mezi štěstím neštěstím je abnormální nepoměr
absolutní zoufalost vystřídal vztek
vystupuju klidnej ale jenom na venek
co jsem komu udělal kdo mě za co trestá
přitom představa nevinnosti je více než směšná
vzpomněl sem si jak říkal že je jeho známej fízl
v tu chvíli si ďábel výherní kartu lízl
vloupal jsem se do bytu a tam ukrad´ kvér
měsíc zalitý je krví teďka já zas budu fér
krok za krokem chodím ulicí jak bez duše
pro tenhle svět už moje srdce netluče
vyrazil jsem v před krapet pomoct osudu
v ruce litr vodky z náhodnýho non stopu
jen tak sedím popijím přemýšlím kudy dál
nejde přeci abych jenom sobě život vzal
jsou to přec jen lidi strůjci mého utrpení
v současný situaci pro mě zpátky není
postavil jsem se teď už pevně odhodlán
vykročil tam kde navěky nebudu sám