Paní z obrazu

Promlouvala ke mně
paní z obrazu
s jasně modrýma očima
růžovými rty
a hedvábnými vlasy
a já ji poslouchal
jakou svou mámu,
(i když to by byla lež)
mluvila jazykem,
který zněl ušima a hřál
zahříval mě, příjemně
jako topinky na rozpálené pánvi
pokládala mi otázky
syčela na mě, ale ne jako zmije,
ale jako ucházející dáma,
které někdo
znehodnotil tvar,
byla to zkouška,
která mě měla připravit
do života,který není lehký žít,
protože...
Proč?
život se s nikým nemazlí,
a ten, kdo si to myslí
je nevzdělanec,
který by měl absolvovat
první stupeň základní školy,
i když....
naivních blbců
je na světě dost