Septimův tanec

Tu pohádku o sobectví nám nikdo nevyprávěl
ani tu o tom, že člověk je vlastně pořád sám
tu nám taky nikdo neříkal ani před spaním
Jen sebrali nám hračky a byli na nás zlí

Septim se vrátil z války a nebylo kam jít.

Vůně do žil a do vlasů
hra na slávu a na lásku
dneska večer koná se bál
čas nažehlených košil a usměvů

Septim poztrácel city.

Kapela třískne do uší fanfárou
a začíná se pít na život a na smrt
setkání po věčnostech
jak jsme jen zestárli
kde máš ty svý sny povadlý
a kde ses naučil tak krásně lhát
a nevěřit lidem

Septim otevřel okno. Venku umírá listopad.

Levá pravá pravá levá
zavři oči a tancuj
dva skoky vpřed a jeden zpátky
Septim netancuje!
No tak Septime...

Septim vidí Boha ve stromech. Nekácejte stromy!

Zavři oči a tancuj
až poztrácíš dech
nohy už nezvedáš
už skoro letíš
jako když z balónu vyhazují
pytle s pískem
vykopáváš svoje sny
malíř cynik kreslí
po tváři úsměvy

Já jim ukážu! Křičí Septim.
Septime, jeden krok zpátky!

Když dáte jednu nohu z postele
přestane se Vám točit hlava
a vzpomínky.
Zase příště až do rána
do vytracena

Domovník setřel Septimovu krev z plotu.
Špinavým hadrem.

/ples 1993, po čtení knihy Virginie Woolfové - Mrs. Dalloway/