Koukejte!

Nestojím o vaši lítost,
Ani falešné úsměvy,
Křičím vám do očí : „Dost!
Jděte jinam pět žalozpěvy!
Přestaňte mi lhát do očí!
Nesnáším lidi, co se otočí
Za chudinkou, co projde kolem,
A pak její osud proberou s volem,
Co věrně jim stojí po boku,
A doplní, co unikne jejich oku.
Nesnáším lidi, co rádi utěšují
cizí a jejich tajemství zjišťují
jen aby je mohli poslat dál.
I blbý sen, co se mi zdál,
Není jenom můj,
Křičela jsem v něm stůj,
A tys opět neposlech.
Kdo ví, čí to byl slech,
Co slyšel slova v noci volaná,
A čí ústa prolhaná,
Poslala je zase jinam.
Já už je všechny znám…
Všechny ty mile tvářící se
Lidi okolo mne. Ať seberou se!
Ať jdou pryč!
Ať seženou si rýč,
A rovnou vykopou mi rov!
Až přijde další nov,
Zemře! Šeptají si,
a zmlknout, když se přiblížím.
Že si podřežu žíly, myslí si,
Či se snad rovnou oběsím!
Tak ano! Ať jste spokojení!
Tak ano! Pro vás všechny,
Na mém neštěstí odkojení,
Pro vás já teď umírám!
Jen koukejte na tu krev!
Už to nejde vzíti zpět!
Jen koukejte, jak umírám!
Koukejte! Je to přeci kvůli vám!
Koukejte! Už nedýchá!
Koukejte! Támhle leží dýka!
Tak koukejte přeci!
Neodvracejte zrak!
Vím, nejsem jako mí předci,
Já jsem vrak! Tak koukejte
Jak potápím se! Zoufejte!
Ať jiní koukají na vás!
Ať i vy sháníte provaz!
Jednou se sejdeme,
Jednou se opět najdeme!
Ne oni, to VY jste mí vrazi!
Ač opustili mě všichni drazí,
Chtěla jsem jít dál!
Ale vítr, co od vás vál,
Odhodlání mi všechno vzal.
Koukáte? To jsem ráda...
Naposled koukněte na moje záda,
co barví se červení,
koukejte, co společnost mi vzala,
a lítost na tom nic nezmění...