Strach
Strach
života který někde v dálce je
někde tam běží jako svatí na orloji
život a láska štěstí naděje.
Schovám se před ním do nějaké díry
studené temné vlhké páchnoucí
snad neobjeví mne tam zbytky snů a víry
tam společnost mi budou dělat pavouci.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Ale to se pochováš za živa,někdy je smrt vykoupení co bolest v klid změní.
20.10.2005 13:49:00 | takova
Před životem se neschováš-leda ,že bys chtěl poslouchat se mnou takové to ticho šest stop pod zemí.
PS Já vím, že tahle básnička se Tě netýká osobně,já taky všechno ,o čem píšu, nemusím nutně prožít...
20.10.2005 10:59:00 | Branwen1
Ono to s tím strachem tak hrozné není. Je to jen básnička, nějaká ta licence, přehánění a tak vůbec. Jé, já zase kecám!
20.10.2005 08:55:00 | JardaCH
Skvělý "Strach"... však nač se bát,
když karty sám si můžeš zamíchat? ;o))
20.10.2005 08:55:00 | Cecilka
Je to parádní - tedy až na to, že života se člověk bát nemá. Ovšem, nejsem v kůži druhých, proto nemohu soudit, zda se bát, či nikoli.
Výtečná
20.10.2005 08:39:00 | JirkaS