Na cestách plných výmolů,
kde zbyly jen trsy suchých trav,
oči své obracíš k obzoru
mává-li někdo na pozdrav.
Horizont nabízí pusté pláně
a živou duši nevidět,
jež přiložila by k čerstvé ráně
hojivý fáč či z růže květ.
Přec v duši něžné a romantické
zelená pěšina k nebi se vine,
múza tvá ve chvíli harmonické
tančí tam taneček na mýtině.
Závojem z pavučin zahalí ramena,
nožky má modravé od borůvek,
slunečním paprskem opile zmámená
do duše šeptá ti pár milých slůvek.
Na pouti trnité
i v prachu cest
vábením múzy své
nechej se vést ...
Jsem ráda Jituško,že tě Múza neopouští,tady ta překrásná báseňka je toho důkazem,četla jsem ji třikrát a asi ještě hodněkrát budu...pro mě je úžasná!:o))
14.04.2009 20:18:00 | střelkyně1
Kdybys, Jito, viděla, jakou jsem viděla já a toho Pegasa většího jak kráva, tak jdeš asi do kolen...)))
12.04.2009 22:43:00 | Jaromila
každý má svou múzu
co zasype ho drobnými květy
maják na cestě,
aby byl cíl
aby člověk nezbloudil
ST
12.04.2009 20:03:00 | Mbonita