Až zítra ráno vstanu...
Až zítra ráno vstanu...
Déšť zamknu do šuplíku,
přes Edgarovu klec přehodím strakatý přehoz,
hřebenem s ostrými zuby
pocuchám svou kštici
a ústa, ty rozervu si hákem,
abych se mohl do smrti už jenom smát.
přes Edgarovu klec přehodím strakatý přehoz,
hřebenem s ostrými zuby
pocuchám svou kštici
a ústa, ty rozervu si hákem,
abych se mohl do smrti už jenom smát.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk