Hřejí mě do zad
paprsky květů,
má to svůj dopad.
Na rozhraní světů
propadám se do jistoty.
Jdu světem s úsměvem,
nemám chuť se smát.
Můj cíl je objeven,
v poli vonných mát
-vědoma si své nahoty-
umírám...
Zacinam prichazet cim dal vic na chut stylu, ktery pises. Hodne casto pojis protiklady a vse to zabalis nejakymi zvlastnimi obraty, pro me originalni a libi, takze ST ;)