Tři zelení mužíci

Tři zelení mužíci,
v Boha už sotva věřící,
běhají statečně po poli,
běhají mezi výmoly,
běhají mezi trychtýři,
tři stateční šermíři.

Ticho, pak rána, výbuch zní,
dva mužíci zelení
běhají zmateně po poli,
(třetího už nic nebolí)
s hrůzou a strachem ve tváři
dva stateční legionáři.

Dva zelení mužíci
střídají zmateně pozici,
k zemi se tisknou po chvíli
bez Boha, naděje, bez síly.
Hrdé tváře jejich tají
že uvnitř, uvnitř naříkají.

Ticho, pak rána, výbuch zní,
jeden mužík - poslední
zoufale běhá po poli
(druhého už nic nebolí)
zesláblý, špinavý od hlíny,
zelený mužík nevinný.

U země potichu ležící,
u země strachy se krčící,
zelený mužík zoufalý
svírá svý srdce bolavý,
svírá svůj křížek měděný
a pláče, mužík zelený.

Ticho, pak rána, výbuch zní,
tři mužíci zelení
statečně leží na poli,
nikoho už nic nebolí.
Se smutkem vepsaným na líci
leží, tři zelení mužíci.