Vztek na osud
Vztek na osud
Anotace: Někdy se taky zlobím na osud, i když mi po čase vždycky dojde, že se zlobím jen na své chyby a svůj strach.
Slunce svítí, řeka teče,
co nebylo, neuteče.
Nelze vzít, co není dáno,
mě prostě není shůry přáno.
Když u kolébky mé sudičky stály,
nejspíš s osudem mým si jen tak hrály.
Jsem jako Šípková Růženka, co spí,
s rozdílem tím, že mě princ neprobudí.
O trn šípkový lehce se píchnu
a nikdy více již neprocitnu.
Jak pak člověk věřit má,
že všemu v životě odolá???
co nebylo, neuteče.
Nelze vzít, co není dáno,
mě prostě není shůry přáno.
Když u kolébky mé sudičky stály,
nejspíš s osudem mým si jen tak hrály.
Jsem jako Šípková Růženka, co spí,
s rozdílem tím, že mě princ neprobudí.
O trn šípkový lehce se píchnu
a nikdy více již neprocitnu.
Jak pak člověk věřit má,
že všemu v životě odolá???
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.