Pusto a prázdno...v mojí duši

Připadám si tak sama
tak opuštěná a prázdná,
přitom nemám důvod,
mám kolem sebe spoustu
lidí,
lidí co o mě stojí,
co mě mají rádi
a
nikomu by mě nedali
ale i přesto,
neumím to vysvětlit.

Je to opět tady, přišlo to zpět
a já myslela, že je to pryč,
že jsem to odehnala,
že jsem to zahnala.
Ten strašný pocit přišel, chytil mě
strhl do své pasti, do svých pout,
které nemůžu jen tak odtrhnout.

Jak skvěle mi bylo,
jak skvěle jsem se měla,
usměv na rtech jsem mívávala,
já to tak nechci,
nemůžu si ale pomoci.
Potřebuju obejmout,
potřebuju slyšet slova,
slova
něžná
a
která umí potěšít
a která umí pohladit po duši.