Žalostná

Každý se smrti bojí,
obzvláště pak té svojí,
i já se před ní strachuji,
rakve po zdech maluji.

Smrt se mi na paty lepí
a mně teprve teď dochází,
jak byl můj život velkolepí,
i když byl plný nesnází.

Ptám se: 'Proč musím jít?'
vždyť na světě se krásně žije,
mrtvola nad hlavou má monolit
a pod ním zapáchá a hnije.

Ještě než mi Smrtka sáhne na záda,
opiji se do němoty jako za mlada,
v jedné ruce panáka, druhou ruku v pěst,
naposledy připíjím životu na počest.